OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Projekt THE BAD BATCH, nebo chcete-li Vadná várka, byl nenápadným seriálem, kterého zastiňovali mnohem slovutnější bratři, jakými byl například Mandalorian. Pokud se na začátku držel spíše epizodického schématu, tak v druhé sérii našel svoji vlastní tvář a ve finálové řadě ji dokázal vyšperkovat. Hlavní hrdiny definoval již seriál Clone Wars, kde se speciální komando “nepovedených klonů” mihlo napříč několika díly. Vytvořit na jejich půdorysu samostatný projekt působilo na počátku minimálně zvláštně. Až druhá a závěrečná třetí série tento boční projekt obhájila.
Každá z řad THE BAD BATCH má na pozadí příběhů hlavních hrdinů nějaký velký a celkem zajímavý event, který doplňuje universum Hvězdných válek o podstatné informace. V první sérii to byl osud planety Kamino, v druhé bylo silným motivem nahrazování stárnoucích klonů imperiálními vojáky a ve třetí sérii to není nic menšího než navázání na poslední filmovou ságu a počátky projektu „Necromancer”, kolem něhož se točí celá řada. Připomeňme jen, že jde o tajný projekt, který se zodpovídá jen a pouze Císaři Palpatinovi. Ten si chce prostřednictvím něho zajistit svůj vlastní klon, který bude minimálně ve stejné míře citlivý na Sílu. Ve vedlejší lince pak otevírá i otázku soupeření o zdroje uvnitř Impéria, což je vlastně také zajímavé a ne zcela tak probádané téma.
Do příběhu se vrací některé celkem kultovní postavy z nekanonických legend, a dokonce se na chvíli zjeví i velmi zásadní figura z klonových válek. Její účast v seriálu je opravdovým zjevením a tak trochu WTF momentem, protože vlastně nemá nijak zásadní dopad na děj, prostě přijde a odejde. Vlastně máme díky ní možnost i vidět jednu z nejlepších soubojových scén v rámci seriálu, ale to je vlastně vše. A přiznávám, že tento scénáristický oblouk je mi doteď záhadou a nechápu, jestli to má nějaký širší význam nebo jde jen o nějakou úlitbu fanouškům.
Co rozhodně stojí za zmínku je grafické ztvárnění a vlastně i hudba. Pokud jde o grafiku, tak na záběry na základnu skrytou v hoře Tantis bylo opravdu radost pohledět. A to se dá říci o většině záběrů, kde je vidět krajina. Vše je nesmírně detailní a řemeslně nádherné. To samé lze říci i o hudbě, kterou složil Kevin Kiner. Na poměry kresleného seriálu jde rozhodně o výrazný nadprůměr. Byť tu určitě naleznete pár až příliš okatých inspiračních zdrojů. Když si například pustíte motiv „Marauder to the Rescue“ od Kevina Kinera a následně „Brothers In Arms“, jednu z nejvýraznějších smyčcových fidlikaček ze zatím posledního Mad Maxe od Junkie XL, naleznete tam lehce rozpoznatelné podobnosti. Rozdíl je vlastě jen v rychlosti. A takových případů je více. I tak ale lze konstatovat, že hudba s vizuálem tu fungují fakt na jedničku.
Patnáctá finálová epizoda možná hraje trochu na jistotu, ale alespoň dává smysluplné zakončení všem postavám. Tam, kde série zůstává u hlavních hrdinů otevřená dalším příběhům, je decentní a přirozená. Nic čím by Disney tlačil na pilu a teasoval další projekt. Bez toho, abych příliš spoileroval, doplním snad jen to, že i postava, která si přes všechny tři série projde největším vývojem, dostává za mě uspokojivý dějový oblouk. THE BAD BATCH byla seriálem, který začínal jako celkem zbytečný a nikam nevedoucí, během druhé a třetí série našla sama sebe a dokázala celkem hezky doplnit svět hvězdných válek o další informace a příběhy. Není to žádná velká pecka, jako byl například Andor, ale po odpadech, jakými byli seriálový The Book of Boba Fett nebo Obi-Wan Kenobi, jsem vděčný i za to.
Z naprosto průměrného projektu se nakonec vylíhl zajímavý a informacemi bohatý seriál s krásnou detailní animací.
7 / 10
Vydáno: 2024
Vydavatel: Disney+
USA, 2024, 6 h 34 min (Minutáž: 24–33 min)
Tvůrci: Dave Filoni, Jennifer Corbett
Režie: Brad Rau, Saul Ruiz, Nathaniel Villanueva, Steward Lee
Scénář: Ezra W. Nachman, Matt Michnovetz, Jennifer Corbett, Brad Rau, Amanda Rose Muñoz (méně)
Hudba: Kevin Kiner
Hrají: Dee Bradley Baker, Michelle Ang, Harry Lloyd, Jimmi Simpson, Gwendoline Yeo, Liam O'Brien, Sam Riegel, Keisha Castle-Hughes, David Acord, Ian McDiarmid, Ben Diskin, Julian Dennison, Anjelica Huston, Daniel Logan, Ming-Na Wen, Wanda Sykes, Danny Jacobs, Sian Clifford, Jennifer Hale, Nika Futterman, Shelby Young, Helen Sadler, Noshir Dalal, Matthew Wood, Steve Blum, Matt Lanter, Andy Allo, Imari Williams, Corey Burton, Seth Green, Stephen Stanton a další
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.